Najít dnes dostupné bydlení je pro stále více lidí téměř nemožné. Mladé rodiny odkládají založení rodiny, senioři počítají každou korunu, samoživitelé žijí v neustálé nejistotě a lidé pracující v běžných profesích často vydávají na bydlení více než polovinu svých příjmů.
Bytová krize ale nevznikla přes noc. Je výsledkem mnoha let politických rozhodnutí, která upřednostňovala zájmy trhu před potřebami lidí.
Předchozí roky přinesly alespoň první kroky správným směrem. Vznikl zákon o podpoře bydlení i program dostupného bydlení. Místo jejich rozvoje ale dnes sledujeme jejich oslabování, omezování podpory neziskových organizací i odchod odborníků, kteří se tématu dlouhodobě věnovali. Připravovaná novela stavebního zákona navíc slibuje rychlejší výstavbu, sama o sobě ale dostupnější bydlení nepřinese.
Nestačí jen zrychlit povolování staveb
Často slýcháme, že stačí rychleji povolovat stavby. Jenže skutečnost je složitější. Řada developerů už dnes disponuje vydanými povoleními, přesto výstavbu odkládá. Důvod je jednoduchý: omezená nabídka udržuje vysoké ceny. Samotné zrychlení povolování proto nezaručí levnější byty ani dostupnější nájmy.
Současně novela podle odborníků oslabuje práva obcí, občanů i ochranu veřejného zájmu. Omezuje možnost odvolání, snižuje význam odborných stanovisek a přesouvá rozhodování směrem k velkým investorům. To není cesta k řešení bytové krize, ale riziko, že se bude stavět více tam, kde je to výhodné pro byznys, nikoli tam, kde lidé skutečně potřebují bydlet.
Problémem ale není jen samotná výstavba. V České republice dlouhodobě chybí dostatek obecních a dostupných bytů. Přidělování obecního bydlení bývá netransparentní a odborné organizace upozorňují, že současný systém podpory bydlení nepomůže všem lidem, kteří se ocitají v bytové nouzi. Ohrožené jsou především rodiny s dětmi, senioři a lidé s nízkými příjmy.
Jak bytovou krizi v Česku skutečně řešit
Bytová krize nemá jedno jednoduché řešení a kdo tvrdí opak, nejspíš situaci nezná do hloubky. Podle poslední Zprávy o vyloučení z bydlení má dnes v Česku vážné problémy s bydlením zhruba 1,6 milionu lidí, přes 160 tisíc se nachází přímo v akutní bytové nouzi a odborníci odhadují, že v zemi chybí 100 až 150 tisíc bytů. Za posledních pět let vzrostla chudoba rodin žijících v nájmu ze 34 na 47 procent. To není okrajový problém „sociálních případů“. Je to systémové selhání, které dnes dopadá i na lidi s běžným příjmem.
Právě proto věříme, že skutečné řešení nemůže navrhnout jeden politik ani jedna strana od stolu. Vyžaduje širokou pracovní skupinu: zástupce obcí a krajů, Ministerstvo pro místní rozvoj, stavební odborníky, zástupce stavebních a dodavatelských firem i neziskové organizace, které s lidmi v bytové nouzi pracují denně. Taková skupina potřebuje měsíce práce, aby navrhla opatření, která situaci skutečně zlepší, ne rychlé řešení, které ji jen zhorší. Přesto máme jasnou představu, kterým směrem se má bytová politika vydat.
Obecní byty, které zůstanou obecní
Obecní a družstevní bytový fond v Česku od 90. let dramaticky poklesl z přibližně 1,5 milionu bytů na necelých 720 tisíc, hlavně kvůli masivní privatizaci po revoluci. Menší obce dnes prakticky nestaví žádné bytové domy, ani malé dvoupatrové domy s několika jednotkami.
To chceme změnit. Podporujeme dotace a daňové úlevy na celou stavbu pro obce, které se zaváží, že určité procento nových bytových jednotek zůstane v jejich vlastnictví jako obecní bydlení. Součástí musí být i dotace na přestavbu nevyužitých nebytových prostor obcí na byty, tedy řešení, které nevyžaduje novou výstavbu na zelené louce.
Nové zóny rychlejší výstavby, ale s tvrdými zárukami
Ministerstvo ve spolupráci s kraji a obcemi musí určit oblasti s nejhorší dostupností bydlení a pro ně připravit zrychlenou přípravu výstavby. Stát má zaplatit územní a urbanistickou studii, úpravu územního plánu a tam, kde si to obec sama nedokáže zajistit, i architektonický projekt. Teprve pak se má soutěžit developer.
Tohle ale musí být důsledně jiný přístup než připravovaná novela stavebního zákona, kterou kritizujeme za oslabování práv obcí a veřejného zájmu. Každá taková zóna musí mít pevně daná pravidla už od začátku: transparentní a veřejně kontrolovatelné výběrové řízení na developera, povinný podíl obce na vlastnictví bytů, prostor pro veřejnou vybavenost, jako je školka, knihovna nebo komunitní centrum, a zeleň jako nedílnou součást zóny, ne jako dobrovolný bonus. Bez těchto záruk nejde o řešení bytové krize, ale jen o další nástroj pro developery.
Konec netransparentního přidělování bytů
Bytová krize se netýká jen nedostatku bytů, ale i toho, jak se ty existující rozdělují. Analýzy Transparency International i mediální šetření v Brně a Praze dlouhodobě upozorňují na netransparentní přidělování obecních bytů, manipulace pořadníků a riziko klientelismu při privatizaci městského bytového fondu. Pokud lidé nevěří, že se byty přidělují spravedlivě, nepomůže jim sebevětší bytový fond.
Navrhujeme proto veřejně dostupná a bodovaná kritéria přidělování místo diskrečního rozhodnutí úředníka, zveřejňování pořadníků a jejich pohybu, povinné čestné prohlášení o střetu zájmů u osob rozhodujících o přidělení a nezávislý kontrolní mechanismus, na který se mohou žadatelé odvolat. Zvláštní pozornost si zaslouží i srovnání pravidel pro vybrané profese s pravidly pro ohrožené skupiny. Veřejnost má právo vědět, zda systém skutečně pomáhá těm, kdo to nejvíc potřebují.
Konec bytů jako investičního produktu
Domov není investiční produkt a tahle věta musí mít reálný obsah. Navrhujeme zdanění dlouhodobě neobsazených bytů, aby se nevyplácelo držet byty prázdné jen jako spekulaci na růst ceny.
Stát dnes navíc ročně přichází o 15 až 20 miliard korun na neefektivních daňových výjimkách, jako je odpočet hypotečních úroků nebo časový test u investičních nemovitostí, které podle doporučení NERV i OECD spíše prohlubují financializaci bydlení, než aby pomáhaly lidem k vlastnímu bydlení. Tyto prostředky chceme přesměrovat přímo do financování obecní výstavby.
Moderní družstevní bydlení jako alternativa
Vedle obecních bytů potřebujeme i funkční, moderní zákon o družstevním bydlení. Právě družstevní model v řadě evropských zemí, například v Rakousku a částečně v Německu, funguje jako stabilní a cenově dostupná alternativa mezi vlastnictvím a komerčním nájmem, bez rizika spekulativního přeprodeje.
Otevřená otázka: cena stavebních materiálů
Rostoucí cena stavebních materiálů dostupnost bydlení dál zhoršuje. Nejsme přesvědčeni, že existuje jednoduchý nástroj, jak to řešit. Ať jde o otevírání nových zdrojů surovin, nebo podporu výroby stavebních materiálů, každá varianta má vlastní ekonomická i environmentální rizika. Právě to je oblast, kterou musí posoudit odborná pracovní skupina, ne jednotlivý politický návrh.
Bydlení nesmí být luxus. Je to základní jistota, bez které se rozpadá rodinný život, zdraví i důvěra ve společnost. Jestli chceme řešit bytovou krizi vážně, musíme přestat spoléhat na trh jako na jediného rozhodčího a začít znovu stavět bytovou politiku na veřejném zájmu.