aneb proč vazba Hnutí pro život na MPSV ohrožuje sekulární Česko
Neutrální stát pod tlakem ideologie
V demokratickém státě se předpokládá, že ministerstva fungují jako neutrální arbitři, kteří svou politiku staví na odborných datech a ústavních principech. Poslední události však ukazují, že na Ministerstvu práce a sociálních věcí (MPSV) dochází k znepokojivému jevu, k postupnému prorůstání struktur úřadu s ultrakonzervativní agendou Hnutí pro život (HPŽ).
Tento proces, který se často odehrává za zavřenými dveřmi v podobě poradenských hlasů a personálních vazeb, představuje pro moderní společnost mnohem větší riziko, než se na první pohled zdá.
Eroze odbornosti a proměna sociální práce
Základní problém tkví v erozi odbornosti. Sociální práce má být v ideálním případě bezpečným přístavem, který lidem v krizi nabízí řešení vycházející z moderní psychologie a sociologie. Jakmile se však do rozhodovacích procesů zapojí ideologie HPŽ, dochází k nebezpečnému posunu.
Namísto nestranného poradenství se do státní sféry propisuje narativ viny a morálního nátlaku, který je vlastní náboženskému dogmatismu. To není jen teoretická hrozba. Jedná se o přímý útok na integritu sociálních služeb, které mají občanům pomáhat, nikoliv je soudit.
Lidská práva a tělesná integrita
Tato ideologická stopa se nejvíce zračí v přístupu k lidským právům a tělesné integritě. Hnutí pro život se opakovaně zviditelnilo rétorikou, která relativizuje násilí a upírá ženám právo na sebeurčení.
Příkladem může být jejich postoj k obětem znásilnění ve válečném konfliktu na Ukrajině, kterým namísto podpory a především interrupčních pilulek doporučili “houkadla”.
Pokud ministerstvo takové skupině propůjčuje svou legitimitu, vysílá tím děsivý signál všem zranitelným skupinám – včetně LGBTQ+ komunity, jejíž existence a práva stojí v přímém protikladu k hodnotám, které HPŽ agresivně prosazuje.
Netransparentní vstupování do institucí
Neméně alarmující je i netransparentnost tohoto „vstupování do institucí”. Nejde jen o veřejné proklamace, ale o tichý lobbing při tvorbě zákonů o rodině, pěstounství či sociálních dávkách.
Existuje reálné riziko, že legislativa, která má sloužit všem typům rodin v 21. století, bude osekávána, aby vyhovovala archaickému vidění světa jedné úzké, ale velmi vlivné skupiny.
Tím se otevírají dveře k postupné erozi sekularismu, kdy se náboženská přesvědčení stávají nepsanou normou pro státní správu.
Riziko omezování osobních svobod
Ve výsledku se tak ocitáme v situaci, kdy se pod líbivou nálepkou „ochrany života” a „podpory tradiční rodiny” buduje infrastruktura pro omezování osobních svobod.
Podobně jako v Polsku nebo v některých částech USA, i u nás může být toto nenápadné propojení státu s radikálním konzervatismem prvním krokem k omezování práva na interrupci či antikoncepci.
Stát by neměl zapomínat, že jeho role končí tam, kde začíná svoboda a svědomí jednotlivce. Jakmile MPSV otevře své struktury těm, kteří chtějí toto svědomí ovládnout, přestává být garantem práv a stává se nástrojem ideologické represe.